Hlavní stránka‎ > ‎

Reakce na příspěvek paní Nadi Borčové na FB ze dne 23.11. a následné komentáře

Reakce na příspěvek paní Nadi Borčové na FB ze dne 23.11. a následné komentáře

Dobrý den všem!

Obvykle na podobné polopravdy, až lži nereaguji. Jejich autorům jde především o zviditelnění se a vlastní důležitost. Dokud se jednalo pouze o osočování mé osoby, nechtěl jsem tak učinit ani nyní. Nepravdivé obviňování se ale rozšířilo na celou školu, a hlavně na všechny naše učitele. Na to už reagovat musím!

Svých učitelů si velmi vážím. Absolutní většina z nich do výuky vkládá maximum energie. Podařilo se nám najít řadu velmi pracovitých, vstřícných a empatických jednotlivců, kteří dokážou pracovat jako tým, vzájemně si pomáhat a podporovat se. S ohledem na současnou situaci ve vzdělávání a na velmi různorodé složení našich dětí je to nezbytné. A oni to zvládají. Důkazem toho je i stále se zvyšující počet našich žáků. Nezaslouží si, aby je někdo nesmyslně, neoprávněně a zbaběle osočoval a obviňoval.

Naše práce se odehrává v době vyučování. Mimo něj nemáme právo ani pravomoc do chování dětí zasahovat. Jako škola jsme na to opakovaně příslušnými institucemi upozorňováni. I tak ale občas zasáhneme. Někdy to prostě bez toho nejde. Také ale zjišťujeme, co se vlastně stalo, abychom mohli informovat rodiče a poskytnout jim podporu v dalších krocích. Ale, jde o čas, kdy za své děti již zodpovídají oni a je na nich, aby k řešení problémů přistoupili aktivně.

Dobrým příkladem je právě událost z pátku 23.11.:

Chvíli před 15. hodinou jsem v kanceláři přijal telefonický hovor od paní Borčové, autorky FB příspěvku. V něm mi sdělila, že chce řešit to, že, cituji: „osm cikánů zbilo jejího syna“ a ten je teď někde na zastávce u tělocvičny a bolí ho břicho. Že to není možné a že škola musí něco udělat. Vysvětlil jsem jí výše uvedená omezení, která škola má a poradil jí, aby určitě vzala syna k lékaři a se zprávou od něj šla podat oznámení na Policii ČR. Protože ve skupince s útočníky měli být i naši žáci, sdělil jsem jí také, že se určitě budeme snažit vyšetřit, co se stalo. Potrestat někoho z pozice školy však nemůžeme, protože se to stalo na zastávce MHD, minimálně hodinu po vyučování. Dále jsem jí vysvětlil, co můžeme udělat pro to, aby se jejímu synovi ve škole nikdo nemstil. Pak mi sdělila, že si pro něj jede.

Ihned po telefonátu jsem vyběhl ven a chlapce hledal. Dvakrát jsem oběhl školu a všechny zastávky v jejím okolí, ale nikde nebyl. Vrátil jsem se dovnitř, že matce zavolám, ale v tu chvíli jsem ho viděl na monitoru, jak vchází do školy. Došel jsem si pro něj, zjistil, jak se cítí, kde ho bolí a vyptal se, co se přesně stalo a proč jsem ho nenašel na zastávce, jak uvedla jeho matka. Poté jsem ho odvedl ke vrátnici, aby pod dohledem pana vrátného počkal na matku, které měla každým okamžikem dorazit. To se během chvilky stalo. Ještě jednou jsem ke vrátnici došel, abych jí syna osobně předal. Opět jsem na ni apeloval, aby s ním šla k lékaři a pak na Policii ČR. Pak jsem jí řekl, že již opravdu musím jít a odešel zpět do kanceláře.

Dodatek – našeho žáka napadl jeden chlapec a nebyl žákem naší školy.

Událost jsem zde nepopsal jako svou obhajobu, žádnou nepotřebuji. Jde mi především o to, aby si rozhořčení autoři komentářů uvědomili, na co vlastně reagují a nenechávali sebou manipulovat.

Něco málo k šikaně. Ve vztahu k ní jsme velmi citliví a ostražití. Škola, která tvrdí, že se u ní nikdy nestala, ta jí má ve svých útrobách ze všech nejvíc. Nejen, že reagujeme na všechny podněty a oznámení, které byť jen vzdáleně šikanou zavánějí, ale také sledujeme dění mezi dětmi a společně řešíme podezřelé situace a události. Nechci, aby má slova vyzněla tak, že se jedná o nějaké obrovské množství případů. Není to náš denní chleba, ale pokud je to třeba, víme, jak reagovat a konáme.

Bohužel někteří z rodičů ne zcela pojem šikana chápou, považují za ni každé běžné dětské škádlení, strkanice a provokace a jsou „zklamáni“, když za ni danou věc nepovažujeme. Svou „křivdu“ si hýčkají, až ji někde konečně mohou vyplivnout. A třeba na FB. Není bez zajímavosti, že tak činí nejčastěji právě ti, jejichž miláčkové ve škole všem spolužákům nejvíce otravují život a „my po rodičích furt něco chceme“.

Závěr by měl být pozitivní!

Se všemi učiteli víme, že vstřícných dětí a racionálně uvažujících rodičů je většina a stojí za to, abychom se jim plně věnovali a nenechali se znechutit několika plivanci.

 

Na shledanou v pondělí u smysluplněji využitého času než byla jeho investice do těchto řádků.

 

Jiří Kopárek, ředitel školy



Comments